Polsko
| Polská republika Rzeczpospolita Polska |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: Mazurek Dąbrowskiego | |||
| Motto: Bóg, Honor, Ojczyzna (Bůh, Čest, Vlast) nebo Za wolność Naszą i Waszą (Za naši a vaši svobodu) obě neoficiální' | |||
| Geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Varšava (Warszawa) | ||
| Rozloha: | 313 575 km² (68. na světě) z toho 2,6 % vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Rysy (2499,2 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | +1 | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 38 513 696 (2008) (31. na světě, 2007) | ||
| Hustota zalidnění: | 123 ob. / km² (83. na světě) | ||
| HDI: | ▲ 0,875 (vysoký) (39. na světě, 2007) | ||
| Jazyk: | Polština | ||
| Národnostní složení | Poláci 98,7%, Ukrajinci 0,6%, ostatní 0,7% [1] | ||
| Náboženství | katolické 95%, ostatní 5% [1] | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | Parlamentní republika | ||
| Vznik | 11. listopadu 1918 (obnovení) (sjednocením částí území zabraných Ruskem, Německem a Rakouskem koncem 18. století) | ||
| Prezident | Lech Kaczyński (od 2005) | ||
| Předseda vlády | Donald Tusk (od 2007) | ||
| Měna | Złoty (PLN) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 18 574 USD (46. na světě, 2007) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 616 POL PL | ||
| MPZ | PL | ||
| Telefonní předvolba | +48 | ||
| Národní TLD | .pl | ||
Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (pol. 
Rzeczpospolita Polska) je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem (456 km) na západě, s Českem (761,8 km) a Slovenskem (444 km) na jihu, Běloruskem (407 km) a Ukrajinou (526 km) na východě a s Litvou (91 km) a Ruskem (Kaliningradská oblast, 206 km) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři (491 km pobřeží). Polsko je členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny.
Historie
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska.
Od středověku k rozdělení Polska
Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. Jeho rod, Piastovci, vládl v Polsku až do roku 1370. Roku 1025 se Boleslav Chrabrý nechal jako první polský vládce korunovat polským králem. Roku 1385 bylo smlouvou v Krevě dohodnuto spojení polského království s litevským velkoknížectvím. Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu Jagellonců. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské personální unie až do roku 1569, kdy byla Litva tzv. lublinskou unií těsněji přičleněna k polskému království. K velkému rozkvětu polsko-litevského státu došlo v 16. století. Negativní stránkou bylo přílišné oslabování moci panovníka a velký růst vlivu početné šlechty. V důsledku toho začal být tento stát nazýván Rzecz Pospolita (věc veřejná, překlad latinského res publica). Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily zemi, takže v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody.
Polsko mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem
V letech 1807–1815 zřídil francouzský císař Napoleon I. na části území předtím zabraným Pruskem a Rakouskem Knížectví varšavské, které se stalo Napoleonovým spojencem. Po jeho porážce bylo zrušeno a na jeho místě bylo zřízeno autonomní Království polské, podléhající ruskému carovi. V roce 1832 však byla jeho autonomie omezena a roku 1866 zcela zrušena. Část obsazená Rakouskem nesla název Království haličsko-vladiměřské (s autonomní vládou od roku 1861). Město Krakov s okolím bylo v letech 1815–1846 nezávislou Republikou krakovskou (pod patronátem tří sousedních mocností); poté bylo připojeno k Rakousku. Území obsazené Pruskem se nazývalo v letech 1815–1848 Velké knížectví poznaňské (s omezenou autonomií), poté (pod názvem Provincie Poznaň) byla jeho autonomie rovněž zrušena. Hospodářsky rozvinuté Slezsko náleželo Prusku již od sedmileté války.
[editovat] Polsko ve 20. století
Během první světové války po obsazení většiny polského území do té doby patřícího Rusku Německem a Rakouskem bylo na tomto území zřízeno autonomní Polské království jako loutkový stát pod patronátem Centrálních mocností.
Polsko opět získalo skutečnou suverenitu až v roce 1918 po porážce Centrálních mocností. Nezávislost si udrželo i v následné válce se sovětským Ruskem. O své hranice bojovalo též s Ukrajinci, Němci, Čechy a Litevci. Druhá polská republika byla ustavena jako parlamentní demokracie, avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní; ozývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Piłsudski, který provedl puč a zavedl vojenskou diktaturu (tzv. sanační režim), která vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku ministr zahraničí Józef Beck.[2]
Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Během války bylo zničeno mnoho polských měst (zejména Varšava po Varšavském povstání) a jeho území se stalo hlavním dějištěm holocaustu. Po válce SSSR většinu svého původního záboru anektoval a Polsko bylo naopak rozšířeno o západní „nová území“ až po hranici s Německem na Nise a Odře.
Po válce se Polsko pod sovětským vlivem stalo komunistickým státem. Poznaňské povstání roku 1956 bylo násilně potlačeno. V roce 1980 byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarność), které se postupně staly důležitou politickou silou a nakonec zvítězily v prvních postkomunistických volbách v roce 1989. Po pádu režimu na konci 80. let Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a je jednou z 10 zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004.
Geografie
- Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Polska.
Kromě jižních oblastí je většina státu pokryta rozsáhlými nížinami a rovinami Polské nížiny. Téměř 3/4 území leží do 200 m n. m.
Severní Polsko vyplňují Pomořanská i Mazurská jezerní plošina jako pozůstatek pleistocenního zalednění; místy se na pobřeží vyskytují i písečně přesypy a kosy. Středovýchodní a jihovýchodní část tvoří nízké vrchoviny Malopolská vrchovina a Lublinská vrchovina. Jih Polska prostupuje v příhraniční pás prvohorních horských masivů Jizerské hory, Krkonoše, Góry Sowie, pískovcové Stolové hory, Bystřické hory a Masiv Králického Sněžníku. Třetihorní Karpaty zahrnují pohoří Vysokých a Nízkých Beskyd, Tatry a Bukovské vrchy. Tatry dosahují v Polsku téměř 2500 m n. m.
Polsko má velmi hustou říční síť. Největší splavné řeky Visla a Odra odvádějí vodu asi z 90 % území Polska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu.
Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná lednová teplota činí -3°C, červencová 18 °C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm.
[editovat] Ochrana přírody
Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků:
Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński
Obyvatelstvo
- Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Polska.
Druhá světová válka drasticky omezila etnickou pestrost předválečného Polska. Po 1. světové válce tvořili Poláci 69% populace, nyní je to zhruba 97%. Byl to výsledek deportací a dalších genocid za 2. světové války.
Velký pokles zaznamenala v posledních letech porodnost, navzdory tomu, že se jedná o jeden z nejvíce katolických států Evropy a byl zde obnoven zákaz potratů.
Města
- Podrobnější informace naleznete v článku Seznam polských měst.
| Město | Polský název | Vojvodství | Počet obyvatel (2007) |
|
|
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Varšava | Warszawa | Mazovské | 1 702 139 | |
| 2. | Krakov | Kraków | Malopolské | 754 624 | |
| 3. | Lodž | Łódź | Lodžské | 747 152 | |
| 4. | Vratislav | Wrocław | Dolnoslezské | 634 630 | |
| 5. | Poznaň | Poznań | Velkopolské | 564 951 | |
| 6. | Gdaňsk | Gdańsk | Pomořské | 456 658 | |
| 7. | Štětín | Szczecin | Západopomořské | 409 068 | |
| 8. | Bydhošť | Bydgoszcz | Kujavsko-pomořské | 363 468 | |
| 9. | Lublin | Lublin | Lublinské | 353 483 | |
| 10. | Katovice | Katowice | Slezské | 314 500 | |
| 11. | Białystok | Białystok | Podleské | 294 830 | |
| 12. | Gdyně | Gdynia | Pomořské | 251 844 | |
| 13. | Čenstochová | Częstochowa | Slezské | 245 030 | |
| 14. | Radom | Radom | Mazovské | 225 810 | |
| 15. | Sosnovec | Sosnowiec | Slezské | 224 244 | |
| 16. | Toruň | Toruń | Kujavsko-pomořské | 207 190 | |
| 17. | Kielce | Kielce | Svatokřížské | 207 188 | |
| 18. | Gliwice | Gliwice | Slezské | 198 499 | |
| 19. | Zabrze | Zabrze | Slezské | 190 110 | |
| 20. | Bytom | Bytom | Slezské | 186 540 |
Nejvýznamnější aglomerace jsou katovická a varšavská, z nichž každá má přes 2,5 miliónu obyvatel. Další větší aglomerace vznikla okolo Krakova a Lodže. Přímořská města Gdyně, Sopot a Gdaňsk tvoří tzv. Trojměstí.
Administrativní dělení
- Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska.
Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu „obec“ oproti polskému – gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu – se v článcích používá výraz gmina.
Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství:
|
|
Kultura
Kulturní dědictví UNESCO
Literatura
Polská literatura se objevuje ve středověku při christianizaci země. První polské literární památky jsou psány latinsky; jedná se především o životopisy svatých, kázání a liturgické písně, dopisy a kroniky, objevují se polské překlady bible. Za nejstarší původní text v polštině je považována mariánská píseň Bogurodzica z doby okolo roku 1300.[3]
Také v renesanční literatuře dominuje nejprve latina, od poloviny 16. století se objevují polská díla Mikołaje Reje, Łukasze Górnického a zejména Jana Kochanowského, proslulého tvůrce frašek. S příchodem baroka opět sílí náboženská literatura, jejíž část byla spjatá s působením jezuitů. V osvícenství se objevuje kromě typických žánrů klasicismu také naučná a politická literatura; v této době vynikali např. Ignacy Krasicki, později J. U. Niemcewicz a Jan Potocki.
Slavným obdobím polské literatury byl romantismus, jehož tvorba, ovlivněná romantismem německým a anglickým, byla poznamenána zánikem polské státnosti a často nesla mesianistické rysy. Spadá sem Adam Mickiewicz (s významným veršovaným eposem Pan Tadeáš, 1834), Juliusz Słowacki, Zygmunt Krasiński, Cyprian Kamil Norwid a další. Mnozí autoři se inspirovali lidovou poesií a legendami. Po neúspěšném Lednovém povstání (1863) se situace mění a začíná převládat realismus – v Polsku se hovoří o období pozitivismu, jemuž dominují Bolesław Prus, Henryk Sienkiewicz a Eliza Orzeszkowa a jejich historické, společenské a psychologické romány; v poezii a literatuře pro děti vynikla Maria Konopnicka.
V závěru 19. století dochází ke krizi pozitivistické ideologie a angažovanosti; důraz je kladen na autonomii umělce, objevují se modernistické směry (dekadence, parnasismus apod.), spojené v tzv. hnutí Mladé Polsko – Młoda Polska[4] (Stanisław Przybyszewski, Jan Kasprowicz, Leopold Staff a další; realistický směr udržuje Władysław Reymont). V meziválečném období vystupují významní autoři Witkacy, Bruno Schulz (oba tragicky předčasně zemřelí), dále Julian Tuwim a světově známý Witold Gombrowicz.
Další vývoj literatury byl poznamenán vpádem nacistů a pozdější komunistickou diktaturou; někteří autoři volili emigraci (Gombrowicz, básník a esejista Czesław Miłosz, dramatik Sławomir Mrożek, později také Zbigniew Herbert), jiní se snažili prosadit ve ztížených podmínkách – např. spisovatel sci-fi Stanisław Lem, dramatik Tadeusz Różewicz, publicista Ryszard Kapuściński.
V 90. letech se ve změněných poměrech objevují nová témata (např. homosexualita, feminismus, drogy) a autoři – Stefan Chwin, Olga Tokarczuk, Manuela Gretkowska, Marcin Świetlicki, Andrzej Stasiuk, autor fantasy Andrzej Sapkowski a další. K nejmladší generaci polské literatury patří Dorota Masłowska, Wojciech Kuczok, Michał Witkowski či Jacek Dehnel.
Polsko má 4 laureáty Nobelovy ceny za literaturu: Henryk Sienkiewicz, Władysław Reymont, Czesław Miłosz, Wisława Szymborska. Mezi významné polské ceny patří cena Nike či cena Kościelských.
Film
Polsko zrodilo poměrně mnoho slavných filmových režisérů, mezi něž patří Andrzej Wajda (sedmkrát nominovaný na Oscara), Krzysztof Zanussi, Agnieszka Holland, Krzysztof Kieślowski, Roman Polański, Jerzy Kawalerowicz, Andrzej Munk. V Lodži, kde roku 1899 vznikl první stálý biograf, funguje dnes známá filmová škola.
Hudba
Mezi nejznámější polské hudební skladatele patří:[5] Fryderyk Chopin, Karol Szymanowski, Krzysztof Penderecki, Zbigniew Preisner, Wojciech Kilar, Ignacy Jan Paderewski, Henryk Wieniawski, Krzysztof Komeda, Stanisław Moniuszko, Jan Kaczmarek. V populární hudbě se za hranicemi Polska prosadili např. Czesław Niemen, Maryla Rodowicz, Jacek Kaczmarski či nejrůznější hudební skupiny mnoha žánrů.
V Polsku se každý rok pořádá nespočet hudebních festivalů. Mezi nejpopulárnější z nich patří Krajowy festiwal Piosenki Polskiej, Sopot Festival, Coke live music festival, Heineken Opener Festival, Sopot Top trendy Festival. Důležitý je festival současné hudby Warszawska Jesień (Varšavský podzim).
Věda a vzdělání
Mezi proslulé polské vědce patří: Mikołaj Kopernik (astronom), Marie Curie-Skłodowska (laureátka Nobelovy ceny za fyziku a chemii), Bronislaw Malinowski (antropolog), Stefan Banach a Kazimierz Kuratowski (matematici), Roman Ingarden a Leszek Kołakowski (filosofové).
Největší vysokou školou je Varšavská univerzita, založená roku 1816, mnohem starší je však Jagellonská univerzita v Krakově, založená roku 1364 (po Univerzitě Karlově je tak druhou nejstarší ve střední Evropě). Studium na veřejných školách je bezplatné. Zajímavostí z dějin polské vzdělanosti je zřízení Komise národního vzdělání v roce 1773, považované za první ministerstvo osvěty v dějinách.[6]
Výtvarné umění
- Malíři: Jan Matejko, Jacek Malczewski, Witold Wojtkiewicz, Tadeusz Makowski, Władysław Strzemiński, Jerzy Nowosielski, Jerzy Duda-Gracz, Zdzisław Beksiński, Franciszek Starowieyski, Roman Opałka
- Sochaři: Ksawery Dunikowski, Magdalena Abakanowicz, Alina Szapocznikow, Władysław Hasior
Sport
Současnými známými sportovci jsou například Adam Małysz (skokan na lyžích), Justyna Kowalczyk (běžkyně na lyžích), Robert Kubica (závodník F1), Ebi Smolarek (fotbalista), Jerzy Dudek (fotbalista), Artur Boruc (fotbalista), Agnieszka Radwańska (tenistka), Tomasz Gollob (plochodrážník), Tomasz Adamek (box), Otylia Jędrzejczaková (plavkyně).
[editovat] Svátky
- Stálé svátky
- 1. ledna Nový rok (Nowy Rok)
- 1. května Svátek práce (Święto Pracy)
- 3. května Ústava 3. května (1791) (Uchwalenie Konstytucji 3 Maja)
- 15. srpna Nanebevzetí Panny Marie (Matki Boskiej Zielnej, Cud nad Wisłą)
- 1. listopadu Všech svatých (Wszystkich Świętych)
- 11. listopadu Den nezávislosti Polska (1918) (Odzyskanie Niepodległości)
- 25. prosince - 26. prosince Vánoce (Boże Narodzenie)
- Pohyblivé svátky
- Velikonoční neděle (Zmartwychwstanie Pańskie - Niedziela Wielkanocna)
- Velikonoční pondělí (Poniedziałek Wielkanocny)
- Těla a Krve Páně - Boží tělo (Ciała i Krwi Pańskiej - Boże Ciało) - ve čtvrtek, 60 dnů po Velikonoční neděli
Hospodářství
- Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska.
Polsko patří k vyspělým státům bývalého sovětského bloku s vysokým Indexem lidského rozvoje - což je snaha o vyjádření kvality lidského života na území určitého státu, s ohledem na gramotnost, vzdělání, průměrnou délku života, HDP, porodnost a další faktory vypracované OSN. Roční HDP se v Polsku pohybuje kolem US$ 678,6 mld. Export se týká hlavně Německa a to z 30%, Itálie 6,1%, Francie 6%, ČR 4%. V importu znovu převládá hlavně Německo z 24%, Itálie 7%, Ruska 7%, Francie 6%, Čína 4%.
Polsko je průmyslově-zemědělský stát s významnou těžbou nerostných surovin. Poměrně úspěšně provedený přechod od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu způsobu hospodaření.
Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební průmysl, strojírenství (osobní auta, autobusy, lodě), hutnictví, chemický, elektrotechnický, textilní a potravinářský průmysl. Těží se černé a hnědé uhlí, měď, olovo, zinek, sůl, síra, magnezit, kaolin a menší množství ropy a zemního plynu.
V zemědělství převažuje rostlinná produkce nad živočišnou. Orná půda představuje skoro 1/2 plochy státu, louky a pastviny 13 % a lesy 30 %. Pěstuje se pšenice, žito, ječmen, len, oves, brambory, cukrová řepa, řepka, chmel, ovoce a zelenina. Polsko je v produkci žita, lnu, brambor a cukrové řepy na 2. místě v Evropě (po Rusku). Chovají se prasata, skot, ovce, koně a drůbeže. Význam má i rybolov. Produkuje se vlna, med a rybí výrobky. Významná je i těžba dřeva.
Dálnice A4 (670km) v jižní části Polska tvoří část mezinárodní spojnice E40. Navazuje na německou část dálnice A4 ze směru Drážďan, v polsku pokračuje přes města Lehnice, Wroclaw, Opole, Krakov, Tarnov a Řešov až k hranicím Ukrajiny. Další nová dálnice navazující tentokrát na mezinárdní dálnici E30 je dálnice A2 (610 km),která vede ze směru Berlína přes města: Poznan,Konin,Lodž,Varšava,Siedlce a táhne se až k hranicím s Běloruskem. Další dálnicí je A1 (568km), která je částí mezinárdní trasy E75, ta vede přes města: Gdansk, Torun, Lodž, Glivice a severní Slezsko. Dálnice A18 (78km) vede přes Olštyn a Krzyzow. Dálnice A6 (21,6 km),která vede přes Kolbaskowo a Rzesnici a dálnice A8(26,78km) přes Bilany-Wroclawske a Wroclaw. Největšími námořními přistavy jsou Szczecin a Gdańsk.
