Jdi na obsah Jdi na menu
 


Varan komodský 

Wikipedie:Jak číst taxobox
Jak číst taxobox

Varan komodský

Varan komodský
Varan komodský
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: Strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: Plazi (Reptilia)
Řád: Šupinatí (Squamata)
Podřád: Ještěři (Sauria)
Čeleď: Varanovití (Varanidae)
Rod: Varan (Varanus)
Binomické jméno
Varanus komodoensis
Ouwens, 1912

Varan komodský (Varanus komodoensis Ouwens, 1912) je nejmohutnější žijící zástupce ještěrů z čeledi varanovitých. Přízvisko „nejmohutnější“ si zasloužil (podobně jako anakonda velká) kombinací extrémní váhy a délky, která však překvapivě ve světě ještěrů není rekordní. Dva zástupci varanovitých (varan novoguinejský a varan mangrovový) mohou být dokonce ještě delší, ale vzhledem k tomu, že jde o druhy stromové, činí valnou většinu jejich subtilního těla ocas a jejich váha činí maximálně kolem deseti kilo. Komodský drak byl objeven až v roce 1912 a v současnosti je silně ohrožen. Ve volné přírodě zbývá posledních cca 5000 jedinců a jeho vývoz podléhá ustanovením CITES a je možný pouze na povolení indonéské vlády.

Komodští draci, jak se těmto ještěrům také přezdívá, jsou jediní ještěři světa, kteří se ocitli na samém vrcholu potravní pyramidy. V místě svého výskytu jsou totiž schopni ulovit skutečně vše. Taktika jejich lovu spočívá v hledání momentu překvapení a bleskovém útoku, při kterém varan svou kořist (dokonce i prase, jelena či buvola) buď velmi ošklivě kousne a rotováním kolem své osy mu vytrhne velký kus masa, takže zvíře umírá na vykrvácení a stres, případně stačí, pokud se predátorovi podaří kořist pouze škrábnout do končetiny a kořist zanedlouho umírá na infekci krve. Ve slinách komodských varanů totiž žije na 50 taxonů bakterií, které z nich dělají dokonalou zbraň.

Při vzájemých soubojích varaních samců, kdy dochází k velkým poraněním, však kupodivu varani žádnou otravu krve neutrpí – jejich imunitní systém je totiž naprosto úžasně výkonný a i díky němu se nyní dostávají do popředí zájmu farmaceutických firem. V lidské péči přirozená agresivita samců často způsobuje problémy v chovu a vzhledem k možnému ohrožení života samic jsou varani většinou chováni v oddělených expozicích.

V mládí je varan komodský zbarven poměrně pestře – toto zbarvení mu nezajišťuje ochranu zejména před vlastními rodiči, kteří by ho pochopitelně okamžitě zabili a sežrali. Mláďata se tedy ukrývají do korun stromů, kde jsou před těžkotonážními dospělými v bezpečí, a kde loví různý hmyz či drobné obratlovce, dokud jim to váha a pevnost větví dovolí.

Stravovací návyk dospělých varanů komodských spočívá v okamžitém nasycení se velkým množstvím potravy, následovaném dlouhým hladověním, trvajícím až kolem měsíce, než opět najdou nějakou vhodnou potravu. Při jejím hledání urazí denně až více než deset kilometrů, lhostejno zda po souši či mořskými průlivy, které bez problémů překoná.

 

 Popis

Délka dosahuje až 3,5 m. Hmotnost největších jedinců dosahuje až 150 kg (těsně po nažrání), samice jsou podstatně menší.

 Areál rozšíření

Varan komodský je endemicky rozšířen na 6 ostrovech vulkanického původu v blízkosti Indonésie, z nichž největším je ostrov Komodo, dalšími jsou například Padar, Rinca nebo Flores.

 Stanoviště

Varan komodský žije v řídkých lesích a na travnaté savaně, kde je aktivní přes den.

Potrava

Převážně zdechliny, které cítí až na vzdálenost 5 km. Je však také dobrý lovec, na krátké vzdálenosti vyvine rychlost až 18 km/h a loví obratlovce až do velikosti prasete.

 Rozmnožování

Samice snáší 20–40 vajec, která zahrabe pod zem a dál o ně nepečuje. Inkubační doba činí asi 8 měsíců.

Rozmnožování komodských draků je v zoologických zahradách stále obrovským problémem, doposud se podařilo pouze ve dvanácti institucích mimo Asii – poprvé v roce 1992 v americkém Washingtonu, v nekontinentální Evropě pak před několika lety v přírodních podmínkách celoročně venkovního výběhu v jedné soukromé zoo na Kanárských ostrovech. V dubnu 2007 se pak narodila historicky první mláďata varanů komodských na evropském kontinentu, a to v zoologické zahradě v Praze. Inkubace probíhala většinu času přirozeně v kladišti, které si samice vybudovala ve výběhu, a které se chovatelům zpočátku nepodařilo najít. Celý cyklus vývoje mláďat včetně páření rodičů proběhl naprosto přirozeně a jde tedy o obrovský chovatelský úspěch.

Počátkem roku 2007 bylo prokázáno partenogenetické rozmnožování u jedné samice chované v londýnské zoologické zahradě, v zápětí nato se s partenogenetickými mláďaty pochlubil také Chester. Obě samice bez přítomnosti samce snesly vejce, ze kterých se vyvinulo několik mláďat samčího pohlaví.

 

 

Náhledy fotografií ze složky foto

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář